TZ: Nečekejte na další zabité dítě na silnici, může být vaše!
Tisková zpráva o. s. Pražské matky ze dne 21. 5. 2010Před půl rokem byla na pražském Žižkově při cestě ze školy domů zabita osmiletá školačka Anežka. Přecházela Rokycanovu ulici řádně na zelenou po přechodu, kde ji srazilo nákladní auto zabočující z Prokopovy ulice na stavbu podzemních garáží na „své“ zelené světlo.
Ani po 6 měsících se na místě smrtelné nehody kromě drobného seřízení světelné signalizace nic nezměnilo. Chodec má nyní o dvě sekundy delší čas pro přecházení než auta mající současně zelenou pro odbočení na tento přechod. „Dopravní prostředí v okolí školy i na nebezpečné křižovatce tak zůstalo téměř beze změny,“ varuje předsedkyně o. s. Pražské matky Jarmila Johnová.
Otec Anežky, pan Bradley Walker 2), okamžitě po smrti své dcery kontaktoval radnici Prahy 3 i o. s. Pražské matky zabývající se podporou bezpečné, samostatné a zdravé dopravy dětí a nabídl jim svou pomoc při hledání řešení, které by v okolí základní školy v Lupáčově ulici zajistilo alespoň ostatním dětem i všem dalším chodcům bezpečnost. Zástupci radnice Prahy 3 pana Walkera i sdružení Pražské matky sice několikrát přijali, avšak kromě seřízení zmíněné signalizace, kterou ostatně ani chodec není schopen zaznamenat, radnice žádnou další úpravu prostoru neprovedla. „Pracovní skupina, která byla pro ten účel radnicí ustavena, žádná opatření k okamžitému zajištění bezpečnosti chodců, jež jsme navrhovali, nepřijala,“ stěžuje si Johnová. „Radnice má v úmyslu školit děti v oblasti poskytování první pomoci a orientace v prostoru a zřídit občanský dozor na rizikových přechodech, namísto úpravy dopravního prostoru tak, aby rizika vyloučila“ dodává.
Kriminalisté z odboru vyšetřování dopravních nehod uzavřeli počátkem května případ tragické smrti Anežky s tím, že navrhli obžalovat řidiče z ublížení na zdraví z nedbalosti. Soud by měl o případu začít rozhodovat ještě v květnu. V případě odsouzení tak řidiči hrozí trest až pět let vězení.
Pokud se nechceme smířit s faktem, že smrt našich dětí či jejich zranění je normální riziko cesty do školy, měli bychom si klást otázku, co je třeba udělat, aby se podobné tragédie neopakovaly. S tím souvisí i otázka, zda řidič je skutečně jediným viníkem tragické události.
„Udělali chybu všichni. Největší ale ti, kteří silnici takto vymysleli. Auta by neměla přijíždět najednou ve stejnou dobu jako chodci,“ napsal jeden z žáků ZŠ Jeseniova, která tuto tragickou nehodu probírala ve 3. a 4. třídě. Téměř všechny děti se shodují v tom, že kvůli stavbě garáží byla Anežka ve ztížené situaci a že nehoda se mohla stát komukoli z nich 3).
Kvůli stavbě podzemních garáží v blízkosti školy byl změněn dopravní režim v Lupáčově a Rokycanově ulici. Byl zrušen chodník podél stavby vedoucí ke světlům přes Prokopovu ulici. Děti proto musejí překonat dva přechody navíc. „Aby se Anežka mohla vrátit na druhou stranu Rokycanovy ulice, ke světlům přes Prokopovu, musela přecházet osudnou křižovatku. Pražské matky proto navrhovaly buď navrátit chodník podél stavby, aby děti nemusely přecházet na druhou stranu a zase se vracet, nebo nařídit staviteli garáží, stavební společnosti Subterra, a. s., celodenní dozor nad provozem svých těžkých vozidel,“ vysvětluje Johnová.
„Kdyby mohla Anežka zůstat na téže straně chodníku, pravděpodobně by ještě žila,“ domnívá se zdrcený otec a dodává: „Ze slovníku úředníků, politiků, ale i občanů musí zmizet slova: to nejde, to není možné. Jen tak můžete své děti ochránit, moje dítě už to nebude.“
„Každý na svém místě, ve své pozici, roli, funkci může a má povinnost něco udělat,“ je přesvědčen pan Walker.
- Každý, kdo jede v autě, musí myslet na to, že chodec při střetu s ním nemá šanci přežít a musí tomu přizpůsobit svou jízdu, v okolí škol musí počítat s nevypočitatelností dětského chování. Každý řidič by si měl uvědomit, že pod koly může skončit i jeho dítě.
- Městské části mají povinnost starat se o bezpečnost těch nejzranitelnějších občanů, především dětí. Mohou ji zajišťovat zklidňovacími opatřeními, která především snižují rychlost a tím minimalizují rizika střetu automobilu s chodcem a následky takového střetu. V případě mimořádných a dočasných situací, jako je např. stavba, je třeba dbát o to, aby se bezpečnost chodců nesnížila, a učinit tomu odpovídající kroky včetně případného omezení automobilové dopravy. Hledisko ochrany lidských životů a zdraví musí mít přednost i před nároky automobilového provozu.
- Je povinností každé školy sledovat své okolí, monitorovat cesty svých žáků a upozorňovat na problémy a nebezpečí veřejnou správu i rodiče. Může se například zapojit do programu Bezpečné cesty do školy, působit na rodiče, aby nevozili děti autem do školy, což zvyšuje intenzitu dopravy v ranních špičkách až o 20% a tím i riziko vzniku nehod, nebo mluvit s dětmi o jejich problémech na cestě do školy.
- Rodiče musí učit své děti bezpečnému, samostatnému a ohleduplnému pohybu v silničním provozu i k odpovědné volbě způsoby dopravy a upozorňovat odpovědná místa na nedostatky a nebezpečí.
Rozvoj silniční dopravy neznamená jen zvyšování intenzity automobilového provozu, rychlosti automobilů a stavbu dalších rychlostních a dálničních komunikací. Součástí silničního provozu jsou chodci, děti a také cyklisté. Členské země Evropské unie si proto daly za cíl postupné snižování úmrtí na silnicích4). K závazku snížit počet obětí oproti roku 2001 do roku 2010 o 50% se zavázala i ČR a nesplnila jej.
Smrt na silnici nepatří, záleží opravdu na každém z nás, jak se k dopravě a k nejohroženějším účastníkům provozu postaví.
Přílohy
1) Fotka Anežky
2) Řeč Bradleyho Walkera, tatínka Anežky a jeho prezentace
3) Názory žáků na nehodu Anežky (příklady)
4) Dopravní statistiky
5) Leták Bezpečné cesty do školy a brožura Jak učit děti dopravní bezpečnosti
